Povídky

Setkání: část druhá

Kategorie: Povídky | Autor: Kalimero
Klíčová slova: mantis, kobylka

BroukDruhá část povídky Setkání od uživatele Morindim. První část povídky setkání.

Přepadový oddíl právě přistával. Černokřídlí sarančí zabijáci se s temným bzučením zapojovali do boje vibrující suspense připravené k smrtícímu úderu.

Woren vyskočil na nohy, vzdálenost k Nordovi překonal bleskovým sprintem. Do cesty mu přistála jedna z kobylek a sekla suspensemi ve snaze rozdělit jej ve dva. Woren vykryl zpevněné končetiny puškou a s piruetou zarval bajonet hluboko do hmyzího těla. Ozvalo se křupnutí a útočník se sesul na záda.

"Nad tebou." zakřičel Woren

Nord konečně zaregistroval nebezpečí a otočil se. Vyprázdnil nádrž plamenometu na dvě zabijácké kobylky, které se spálenými křídly přistály velice tvrdě, a odhodil prázdnou zbraň. Jeho ruka sjela k prastaré šavli na rameni, která se dědila v jejich rodině od nepaměti. Bleskově ji vytasil a vrhl se na zmrzačené černokřídlé. Šavle se zvedala a dopadala, oddělujíc hmyzí hlavy od těl, stejně jako to dělala s lidskými po staletí. Dvojice se konečně spojila a zaujala kruhovou obranu zády k sobě. Černokřídlé kolem nich zahájily tanec smrti.

Mantis ze stínu lesa pozoroval celý boj. Zamyšleně si pohladil tykadlo. Camo pole se v reakci na to zavlnilo. Čtyřmetrová štíhlá kudlanka sedící ve stínu v koruně stromu se na moment zviditelnila.  Odhalená noční můra se neznatelně pohnula a po povrchu předních nohou proběhl slabý výboj. Její tělo bylo vyvedeno v kombinaci černé a zelené, ale nejvíc znepokojivě působilo technické vybaveni, které daleko převyšovalo cokoli, co mohly kobylky kdy objevit. Různá zařízeni poblikávala v nepravidelném rytmu, kabely spojovaly jednotlivé části přímo s končetinami a nad krovkami se tetelila jakási forma pole. Bílou kápi kryjící její hlavu prozářily na moment modře planoucí oči a opět pohasly.

Setkání: část první

Kategorie: Povídky | Autor: Kalimero
Klíčová slova: mantis, kobylka

Čtenář Morindim nám poslal první část jeho futurustické a především odvážně naturalistické akce, se jménem Setkání.Brouk

Noční les byl klidný. Lehký vánek, provoněný letním teplem, tu a tam rozechvěl lístky dubů, buků i nábřežních vrb. Stříbřitá hladina řeky, zrcadlící měsíc, přinášela vláhu válkou rozdrásané zemi. Ohlušující klid jakoby nabádal k odpočinku.

Jelen vystoupil z podrostu a nasál vzduch do svých širokých nozder. Klid jej přesvědčil a navíc nezavětřil žádný nebezpečný pach. Přistoupil k vodě a rozvážně začal pít. Křoví zašustilo, dvě laně jej následovali s malým kolouškem po boku. Na obzoru se zablesklo, vzdálené dunění přineslo hrom. Jelen pozvedl hlavu, zablesklo se znovu a on dál pozoroval vzdálený obzor, scéna ze snů. Silueta jelena a v pozadí blížící se bouře.

 

IlustracePonuré jarní dopoledne, další všední den ve škole. Slabé slunce marně hledalo cestu skrze zatažené žaluzie a vydýchaný vzduch třídy střídaly závany vlhkého chladného větříku z pár otevřených oken. Ospalé tváře žáků bez jakékoliv známky zájmu tupě zíraly na přednášející profesorku. Jejich mysl ještě stále ležela doma v posteli. Třída byla divoce vymalovaná spoustou barev, od tmavě hnědých odstínů, přes tyrkysově modrou, vínově červenou až po žlutou a fosforečně zelenou. Všechny chaoticky naplácány jedna přes druhou. Pár míst vyplňovaly obrazy a výkresy žáků, pravé zdi pak dominovala nástěnka přeplněná papírky, poznámkami a výpisky. Estetickou úpravu učebny měla na starost hovořící profesorka. Volnomyšlenkářská padesátnice oblečená do zmateně působících kusů hadrů sešitých do jednoho celku, který se tak trochu podobal šatům. Její divoká gesta, náhlé změny intonace, chaotické zápisy a smysl postrádající výklady čehosi, čemu nikdo nerozuměl, žáky nejdříve šokovaly, až děsily. Po dvou letech jim to už ale přišlo jako něco úplně normálního.

Vesmírné Vačice

Kategorie: Povídky | Autor: Taris

WaciceDerek se probudil ze stáze. Cestoval již několik let za jediným účelem. No, ono jich vlastně bylo více. Derek de la Juene byl vesmírný samuraj. A jak každé malé Twitonské dítě ví, vesmírní samurajové jsou nájemní zabijáci, vyžívající se ve velmi, ale velmi násilných smrtích svých obětí. Derek, samuraj v elektronové zbroji, opásaný motorovou katanou a hřebíkometem s dum-dum střelami, byl zamilován do jedné krásné Twitonské dívky. Dlouhé blond vlasy, tři krásné modré oči posazené někde mezi pěti hlavami a tři nádherné spodní končetiny, po kterých se musel ohlédnout snad každý. Ta dívka se jmenovala Rosalinda a byla dcerou velice vlivného muže. Bohužel pro Dereka, její otec jí nechtěl provdat kdejakému psovi. Proto se rozhodl, že jeho dceru získá ten, kdo zničí všechny jeho nepřátele.

HybridProbudil se nervózní a celý zalitý potem. Depresivní ticho temné kamenné kobky narušovalo jen opakované kapání vody, které mu zpočátku způsobovalo záchvaty úzkosti, dnes je však nevnímal. Čas od času se letmo osvícenými chodbami ozvalo tiché zasténání nebo zapištění krysy. Jediné okno na celém patře příliš čerstvého vzduchu dovnitř nepouštělo a zápach hnijících zbytků utýraných, nebo vyhladovělých vězňů pronikavě štípal do nosu. Jeho oči najednou zbystřily a nasadil soustředěný až hypnotický pohled. Zpočátku jsem nevěděl, na co tak civí, ale za chvíli se skrz mříže protáhla velká, tlustá, špinavá krysa a zamířila rovnou k němu. Asi metr před ním se zastavila, jemně pískla a zírala mu do očí. Po chvíli ticha hbitě skočil vpřed, krysu chytil do ruky a stiskl tak silně, že se jí oči vypoulily a začala vyluzovat děsivé, agonické skřeky. V tom se ozvalo křupnutí a krysa ztichla. Hlavička se jí bezvládně sesunula na mužovu pěst. To, co jsem poté viděl, mi vyrazilo dech.

LesLetní vzduch se tetelil nad prašnou cestou; zdánlivě panoval všude klid, avšak bystré oko by na kraji lesa postřehlo několik siluet. Ve stínu staré borovice postávala skupina postav. Nejblíže stromu přešlapoval říšský lovec čarodějnic v černé košili, přes ni měl navlečenu koženou vestu s ramenním pásem, místy vyztuženou propletenými kruhy z oceli. Ramenní chránič zdobil reliéf lebky, za opaskem měl zastrčeny vrhací dýky a ostrý rapír. Lovec měl opasky dokonce dva, druhý ležérně spuštěný ke stehnu, kde spočívala dvouhlavňová křesadlová pistole. Většinu obličeje mu zastínil charakteristický klobouk s emblémem Říše, který skýtal alespoň malé útočiště před dotěrnými slunečními paprsky.

Pijme na zdraví!Nad vesnicí Ubetdorf se mísil kouř z komínů a ve spirále stoupal do oblak. Většina vesničanů byla zalezlá ve svých domech, neb slunce dosáhlo nadhlavníku a léto bylo obzvlášť horké. Venku leželo jen několik opilců sťatých do němoty a potulovala se tu domácí zvířena. Franz Brauer si loknul domácí pálenky a rozkopl hejno slepic, pochvalně zamručel a vydal se na cestu do krčmy. V hospodě bylo narváno, pivo teklo proudem a hostinský si spokojeně mnul ruce nad tržbou. Franz vešel do stínu putyky a přisednul ke kamarádům. Seděli teď kolem stolu celkem tři, každý měl na krku minimálně sedmdesát zim a kdysi působili jako lovci čarodějnic, zatímco teď se z nich stali vyhlášení ochlastové a podivíni a kolovaly o nich různé pověry a řeči. Karl Ritter, který kdysi plnil ve skupince roli střelce, zabafal z dýmky, přitáhl krčmáře za zástěru a rychlým pohybem si přivlastnil podnos s několika korbely. "Tak co, Franzi? Slyšel jsem, že jsi včera uchlastal k smrti nějakého cizáka," začal Karl s úšklebkem ve tváři a zalil medovinou. "Není divu," vmísil se do debaty Gustav Eberhart, podsaditý a vrásčitý muž, kdysi vyhlášený šermíř. "Jednou jsem byl svědkem tomu, jak Franz přepil Kislevana! A těm chlast koluje v žilách už při narození!" Trojice se zachechtala.

Kdesi hluboko v Železných horách byl válečný tábor zelenokožců, říkali mu „Hladový Břich“. A v tom válečném táboru žilo několik silných, ale hloupých orků a také pár malých, ale chytrých goblinů. Jedním z nich byla naše hrdinka – goblinka Žbluňga, nejmenší mezi malými, ale byla také odvážná – na goblina ovšem - a měla hlavu i srdce na správném místě.

Mahňág - ork boss v celé své kráse


Byl tu také velitel tábora Hladového Břichu - krutý a velmi velký ork, boss Mahňág.

Vedl své lidi silou svých paží a každý se ho bál, protože občas zavraždil někoho ze svých a ještě hůře, snědl je, aby se sám nasytil. Goblinka Žbluňga se také bála, protože byla nejmenší mezi malými a věděla, že je pouze otázkou času, kdy se Mahňágovi hladové oči obrátí na ni. Žbluňga přemýšlela celou noc, nemohla ani usnout, a pak dospěla k tomu, že byla pouze jedna věc, která byla pro Mahňága důležitější než hlad a tou byl hlad po bitvě. A zde je to co Žbluňga udělala:

1
Staň se redaktorem MMOGames.cz

:: Rychlovky

© 2008-2017 MMOGames - systém naprogramoval Ondřej "Kalimero" Vašíček, design vytvořil - Vítek "Whizzzkey" Matuška, obsah - redakce
Tento server dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Všechna práva vyhrazena. Bez svolení redakce není možno texty dále rozšiřovat!
Blogované AlterEgo | Seriál Prison Break
načítání načítání