Terryho deník (1.část)

Muž nijak neváhal a rychlým pohybem kryse ukousl hlavu. S hladovým pohledem v očích ji nahnul k ústům a vymačkal z ní krev. Tu chvíli převaloval na jazyku, aby se jeho jazyku po dlouhé době dostalo alespoň nějaké vlhkosti a pak polknul. Zbytek krysího těla odhodil do stínu protější cely. Nastalo hrobové ticho. Zraky všech vězňů se upřely k proužku světla pronikajícímu malým oknem. Po nekonečných dnech hladovění a utrpení nezbylo vězňům nic jiného, než čekání na pravidelnou donášku jídla. A ta přicházela každý den na minutu přesně. Ve stejnou dobu, kdy proužek světla dopadl na otvor pro odtok splašků. Ozvalo se zacinkání klíčů a rachocení starého zrezivělého zámku. Muž zbystřil a postavil se ke mřížím. Vždy přišel na řadu jako první, jeho cela byla nejblíž ke schodům. Neobratný obtloustlý žalářník pomalu scházel ze schodů a kymácel se ze strany na stranu. Přišel k mužově cele a zahučel: "Ustup zmetku, jinak nic nedostaneš!". Muž o dva kroky ustoupil, aniž by zpustil pohled ze žalářníkových očí. Tohle byla jeho chvíle. Už nemohl čekat déle. Jediný den, kdy věž hlídají jen dva strážní. Zbytek je na jarních slavnostech ve městě. Slábnul a tohle mohl být jeho poslední pokus.

Odhodlal se. Jakmile se žalářník ohnul, aby položil misku s kaší na podstavec, muž se až neuvěřitelně rychlým skokem ocitl u mříží, prostrčil ruce skrz, uchopil žalářníkovu hlavu a vší silou s ní praštil o mříže. V mžiku ho otočil zády k sobě a hbitým škubnutím mu zlomil vaz. Neměl moc času. Tak tak dosáhl na svazek klíčů visící u bachařova pasu. Odemkl si a zmizel ve dveřích doufaje, že ho nikdo neslyšel. Schody bral po třech. Až v druhém patře zaslechl povyk vězňů rozhořčených nad tím, že je tam nechal. O ně se ale nestaral. Musel se dostat pryč. Hned. Na konci schodiště na něj čekal strážný s halapartnou. V mužových očích se blýskla sytě oranžová barva, prudce se rozeběhl a skočil. Odrazem od kovového zábradlí nabral výšku a mířil vstříc zdi, od které pak změnil směr letu a dopadl za strážcova záda. Vše se událo v malém okamžiku a strážný si ani nestačil všimnout, že mu uprchlík stojí za zády. Když se otočil, schodiště již bylo prázdné. Jako stín přeběhl prašnou cestu a zmizel v lese. Utíkal jak jen mohl. Kličkoval mezi stromy a přeskakoval padlé větve a pařezy. V dálce slyšel nejdříve jen vískání a zpěv probíhajících slavností, později ale jen řev a utichající zvuk bijících zvonů. V hlavě mu tepala jen jediná myšlenka. Hlad. Mučivá žízeň a chuť po krvi. Musel najít alespoň větší zvíře. To by mu mohlo na chvíli stačit. Na okamžik se zastavil, aby nabral dech. Byl sice už dost daleko, ale věděl, že se nesmí dlouho zastavovat. Hraničářů je ve vesnici dost, najdou ho rychle. Musí se dostat k řece jak nejrychleji to půjde.

Jeho uši najednou zaujal zvuk, který si přál slyšet ze všeho nejméně. Dusot koňských kopyt. Už o něm ví a hraničáři mu jsou v patách. Vzhlédnul směrem k obloze, kroužili nad ním dva velcí černí ptáci. Věděl, že nemá moc možností, jak uniknout. Zaklonil hlavu a hlasitě zavyl. Jeho tělo se začalo měnit. Byl to hybrid. Kombinace upíra a vlkodlaka. Až s děsivou rychlostí se rozběhl směrem k cestě, vstříc trojici jezdců na koních. Mohutným skokem srazil prvního z nich ze sedla a udeřil jím o kmen nejbližšího stromu o který si jezdec zlomil páteř a nehnutý zůstal ležet na zemi. Pak svou pozornost obrátil na druhého, který už stihl tasit meč a klusal směrem k němu. Těsně před střetem s koněm udělal úkrok do strany, skrčil se a silným kopem přelomil přední nohu koně vejpůl. Ten bolestivě zaržál a svalil se na zem. Otřesený jezdec se ani nestačil zvednout ze země a hybrid už u něj stál a serval mu helmu s hlavy. Praštil úderem dost silným, aby hraničáře omráčil, ale né zas tolik, aby ho zabil. Poslední z trojice již sesedl z koně a s taseným mečem postupoval směrem k rozzuřenému stvoření. První úder byl odražen s lehkostí a rychlostí zkušeného bojovníka. Hned na to hraničář obdržel silnou ránu pěstí do žeber, až se ozvalo praskání kostí. V bolestech se sesunul k zemi a začal tlumeně skučet. Hybrid neztrácel čas a přiskočil k němu. Odhalil mu krk a žíznivě se zakousl. Nasládlá teplá krev chutnala skvěle. Přesně to potřeboval. Stejný proces pak čekal i druhého, ještě živého hraničáře. Poté co se napil, poklekl a sklonil hlavu. Jeho tělo se začalo měnit zpět do normálu. Rukou otřel krev ze rtů a odplivnul si. Vyskočil na jediného přeživšího vyděšeného koně a cválal po cestě směrem k řece.

Další články v seriálu Terryho deník

Popis seriálu: Seriálová povídka o Terrym a jeho zážitcích. Jednou za čas kráťoučký díl pro zpestření všedního dne fanouška fantasy a hráče mmo her :).

• Terryho deník (2.část)
• Terryho deník (1.část)

Zdroj: -
Sdílej článek: