Vesmírné Vačice

Po dlouhém cestování, vyplněným týdny spánku ve stázi, se samuraj de la Juene konečně dostal na planetu Kharlaak, sídlo sweatového magnáta Thasa'ra. Ten byl největším nepřítelem otce Rosalindy a také posledním individuem, kterého Derek ještě nezabil. De la Juene měl schůzku s Thasa'rem v Karlaackých docích, kde bude mít čas na pěknou smrt a také čas na rychlý útěk. Útěk je to podstatné, protože pokud někoho zabijete a Váš mozek potom políbí stěnu za Vámi, nemáte z toho tak dobrý pocit. 
Derekova loď plula vzduchoprázdnem směrem k planetárním dokům. Motory lehce zvolňovaly a hydraulika podvozku začala syčet asi jako rychlovarná konvice v říji. Loď jménem PPL (což znamenalo Prostě Pěkná Loď) se obrátila o devadesát stupňů a pomalu dosedala. 

Kharsun byl bezdomovec. Žil v docích Kharlaaku již několik let a zatím se mu vedlo dobře. Pouliční uličnické gangy si ho nevšímali a on si mohl spokojeně grilovat svoje vesmírné veverky. Toho dne se mu však nedařilo. Nejdřív na něj obchodní loď vylila něco, co smrdělo jako tekuté plutonium (palivo budoucnosti, hořlavější než oheň) a navíc chytil jen zakrslou veverku. Asi mládě. Pořádně si ji oloupal a začal zapalovat gril. Veverka mu spadla na zem a Kharsun se pro ni ohnul. Zároveň se otřel o gril. A to byla chyba. 

Vesmírná loď otevřela svůj poklop a z něj, za hustého, tmavého, avšak efektivního kouře, vylezl Derek. Ihned ucítil nechutný zápach a když spatřil plápolající zbytky bezdomovce, věděl, že dnes si steak na večeři nedá. Okamžitě ho obestoupila přístavní stráž.
„Jste vesmírný samuraj Derek de la Juene?“ zeptal se důstojník, který působil asi tak vážně, jako stoletý středoškolský profesor v bikinách.
„Ano jsem.“ odpověděl Derek.
„Půjdete s námi.“ rozkázal starý oficír a řádně si upravil bikiny.
Derek se rozhodl neodporovat a nasedl s nimi do strážního vznášedla. 

Tři roky před naším příběhem, žily v jiné galaxii dvě vesmírné vačice. Žily jako černí pasažéři na vesmírně stanici a neměly se rády. Jednou hádka vypukla v boj a poté, co ta černější vačice odšroubovala šroub z těsnění trupu, stanice explodovala. 

Vznášedlo zastavilo. Derek byl donucen vystoupit stráží a ta ho odvedla do velké prosklené budovy. Procházeli dlouhými koridory suterénu a vesmírný samuraj začínal být nesvůj. Je to dávno, co byl tak dlouho ve společnosti člověka, aniž by ho zabil. 
„To se musí změnit“ pomyslel si.
Došli až k výtahům a důstojník jeden přivolal. 
„V kterém patře mě pan Thasa'r očekává?“ zeptal se Derek.
„V osmnáctém.“ odpověděl jeden z mladších strážců přístavního zákona.
„Děkuji“ odvětil klidným hlasem Derek.
V tu chvíli vytasil svůj skrytý hřebíkomet a hlavy strážců začaly pukat jako popcorn v mikrovlnce.
„Ding“ ozval se výtah a jeho dveře se otevřely.
Vevnitř seděla mladá žena, která zřejmě nastoupila v jednom z nižších pater a chtěla pokračovat dál. Když uviděla zdi suterénu omítlé mozky půlky regimentu pobřežní stráže, začalo se jí zřejmě dělat nevolno, neboť doomítla zbylé části stěn svým obědem. 
Derek de la Juene vstoupil do výtahu. Zmáčkl tlačítko s číslem osmnáct a podíval se na zvracející mladou dívku.
„Dobrý večer“ pronesl „vy budete zřejmě dekoratérka. No, Nenechte se rušit.“
Načež slečna přestala zvracet a omdlela. Výtah se rozjel.

A šroubek letěl dál a dál, úspěšně se vyhýbal všemu a dále nabíral rychlost.

Pan Thasa'r seděl ve svém oblíbeném křesle a pokuřoval svůj oblíbený doutník. Jednou rukou si četl noviny, druhou si přidržoval popelník a třetí ruka vyplňovala daňová přiznání u vedlejšího stolu. Z ničeho nic ho vyrušil jeho asistent. Vlastně spíš jeho hlava, která proletěla dveřmi a spadla mu do klína. Thasa'r ji ležérně smetl ze svého oblíbeného saka a kopl do ní, takže se zakutálela pod stůl.
„Děkuji ti samuraji“ pronesl „už jsem myslel, že mě před finančním úřadem nic nezachrání.“
Motorová katana zavrčela a Thasa'rovy končetiny opustily místnost. Každá jiným oknem.

Šroubek vletěl do atmosféry. Ta bohužel nebyla tak hustá, aby ho spálila a tak letěl dál a mířil k zemi....

Derek vyšel ven před budovu a nadechl se čistého, recyklovaného vzduchu. 
„Rosalindo jsi moje“ zavrčel si pod fousy a pomyslel na to, jak ji osahává mezi chapadly.
Zničehonic přiletěl vesmírný odpad, šroub z těsnění vesmírné stanice a zavrtal se Derekovi do temena. A jak už to tak bývá v amerických filmech, šroubek explodoval a po našem drahém vesmírném samurají Dereku de la Juene zůstal takový menší, tříkilometrový kráter.

Zdroj: -
Sdílej článek: