Při surfování po stránkách věnujících se MMO hrám jsem narazil na Closed betu mně doposud naprosto neznámé hry Black Shot, přičemž jde o prvotinu korejské společnosti Vertigo Games. Když ještě dodám, že jde o free to play MMOFPS hru, mnohým se již v neblahém tušení jistě kroutí prsty u nohou. A tušíte správně. Pojďme se v tomto článku podívat, jak tato hra vypadá a funguje.
Pro upřesnění - jde o druhou fázi closed bety této hry, přičemž nejsou žádné informace o tom, zda jde o fázi finální, nebo zda budou nějaké další fáze closed bety. Nutno dodat, že hra by potřebovala alespoň dvacet dalších, tak moc je na tom špatně. Hra spadá do kategorie MMOFPS, kdy ono "MMO" spočívá v tom, že váš avatar je povyšován na nové hodnosti a má možnost získat nové zbraně a schopnosti. Nutno dodat, že kdyby ve hře onen rpg prvek vůbec nebyl, nikdo si toho nejspíš ani nevšimne a nejzajímavější je tak pořizování nových zbraní. Ty si pořizujete za herní měnu, kterou získáváte za odehrané zápasy a v budoucnu je zřejmě bude možné kupovat za reálné peníze. Ostatné tlačítko pro ingame shop, byť zatím nefunkční, již ve hře je. Hra je tedy vytvářena jako free to play se systémem mikrotransakcí. Co se týče zbraní samotných, tak těch je ve hře až smutně málo, dokonce i dnes legendární Counter Strike jich má podstatně více, což není zrovna to, co bych od hry tvářící se jako MMOFPS zrovna čekal. Pokud bych měl říct přesnější soupis, pak hra obsahuje asi 6 pušek, kdy jedna z nich je brokovnice, 4 automaty, 2 pistole a 2 odstřelovací pušky. Z tohoto výběru ale nakonec stejně budete používat tak 4 kousky, zbytek upadne v zapomnění. Dalo by se namítnout, že by snad s vydáním hry mohly další zbraně přibýt, což by hře jen prospělo, nicméně tato closed beta je oholená na těchto pár kousků.
Samotná hra funguje jako jakákoliv fps s multiplayerem, jednoduše se připojíte do hry, vstoupíte do místnosti, zmáčknete start a hrajete, kdy hra obsahuje tradiční Team Deathmatch, Capture the Flag a další. Slovem "hrajete" pak rozumějte spíš "trpíte", protože autoři hry vás očividně nenávidí, jinak by vás tuto betaverzi hrát nenechali. Graficky hra představuje spíš slabší průměr, na druhou stranu pak není problém si ji zahrát na slabším notebooku. Jen ty zbraně by nemuseli vypadat, jakoby je autoři vymodelovali podle předloh z korejské hračkárny. Další věcí, která mě na grafice dost mátla, byl fakt, že animace přebíjení zbraně se správně přehraje zhruba jen ve třiceti procentech případů. Ve všech ostatních se animace nepřehraje vůbec, nebo jen částečně a po určité době vám prostě jen naskočí správný počet nábojů v zásobníku. Jednou mě hra dokonce vypekla tím stylem, že sice přehrála animaci, naskočil správný počet nábojů, ale když jsem s vítězoslavným výrazem zdrtil tlačítko myši a chystal se protivníka odeslat do pekla, ozvalo se jen trapné "click" prázdné zbraně. Očividně mají autoři hry ještě co pilovat.
Co se týče technického zpracování hry, to je už mnohem horší. Hra obsahuje nesmírné množství bugů a nedostatků. Vzhledem k tomu, že bugy se v online hře dají očekávat a přeci jen jde zatím o closed betu, budu se věnovat spíše nedostatkům v samotné hře, které již nelze považovat za bug, ale za vlastnost. Obrovský problém má hra s konektivitou. Hra totiž funguje tak, že jednomu hráči v místnosti hodí na krk funkci Hosta, kdy očividně využívá jeho konektivity pro běh hry. Jak jíž jistě tušíte, ne každý hráč má k tomu vhodné připojení a situace, kdy hra zaregistruje váš pokus o střelbu po pěti vteřinách, tak nejsou vyjímkou. Funkce Hosta jde naštěstí i v rámci hry změnit. Hra vám na malou chvíli plácne na obrazovku hlášku "Changing host" během které nemůžete nic dělat. To by se i dalo snést, kdyby se ovšem hráči s lepším pingem z tohoto krátkodobého komatu neprobudili dříve něž ostatní. Ono totiž koukat na hlášku "Changing host" a skrz ni sledovat, jak se na vás hráč otočí a pošle vás k zemi, není nic příjemného. Další problém s konektivitou, kdy sice hráč na vás už dávno nevidí, ale ještě vás sestřelí, je na denním pořádku a v podstatě obecně patří ke koloritu online hraní. Další překvapení mi pak hra připravila při mém heroickém útoku s nožem v ruce. Jsem zvyklý, že v takové situaci se musím vyhlédnuté oběti držet jako klíště a tlačit na ni, dokud se neválí v krvi na zemi ona nebo já. Jaký byl můj údiv, když jsem protivníkem proběhl skrz. Věřte mi, že otáčet se v takové hektické situaci o 90 stupňů se rovná sebevraždě. Mezi další technické chyby pak patří možnost hráčů dostat se mimo mapu a skrz zdi pak ostřelovat nic netušící protivníky. Ani levitace hráčů tu není žádný vzácný jev.
Kapitolou samu pro sebe jsou herní mapy. Opravdu bych chtěl dostat do rukou designéra map této hry, abych ho mohl uškrtit kabelem od myši. Setkal jsem se s mapou, která je tak malá a špatně navržená, že vás protivník může ostřelovat na spawn pointu ihned po oživení, takže pokud se ještě v modu, kdy jste nesmrtelní, neběžíte skrýt, máte smůlu. Nehranější mapa pro Capture the Flag je pak mapa, kde je vlajka nepřátelského týmu tak blízko spawn pointu nepřátel, že když se pro vlajku odvážíte, musíte čelit vlnám protivníků, kteří jsou stále ještě nesmrtelní po oživení. Získat v takových podmínkách vlajku je pak úkolem, kterého by se zalekl i John Rambo. Většinou proto musíte počkat, až budou všichni protivníci živí a pryč a pak rychle vlajku ukrást. To je ovšem jen část legrace spojená se získáváním vlajky. Musíte ji samozřejmě donést zpět ke své vlajce. No a když tu má zrovna v držení hráč z týmu protivníka, pak se můžete vsadit, že dotyčný hráč je schovaný na spawn pointu svého týmu. A v situaci, kdy vítězoslavně doběhnete s nepřátelskou vlajku k prázdnému stojánku na vlajku vašeho týmu a uvědomíte si, že abyste mohli zaskórovat, musíte vzít útokem samotný spawn point protivníka, vám pak zbývají jen oči pro pláč, protože jde o naprosto sebevražednou misi.
Nedá mi, abych se krátce nezmínil i o komunitě samotné hry, protože i ta vytváří zážitek který si ze hry odnesete. Faktem je, že hra je doslova prolezlá cheatery, kteří využívaji všechny myslitelné podpůrné programy. Po letech a letech hraní Counter Strike si troufám tvrdit, že poznám, když někdo cheatuje a když je prostě jen dobrý a situaci, kdy mi hráč přes celou mapu vyšle headshot brokovnicí (!) opravdu řadím do kolonky "cheatování". Klasikou je pak používání speedhacku, kdy ačkoliv ostatní hráči nemají s konektivitou problém, dotyčný hráč se vás snaží přesvědčit, že on opravdu jen laguje. Nevím jak vy, ale já bych docela chtěl mít skóre 40 ku 5 při lagování hry. A co na to admini hry? Stručně řečeno na to dlabou a jsou arogantní, pokud na problém cheatování někdo upozorní na fóru hry.
Pokud bych měl tento článek na závěr shrnout, pak bych hru Black Shot -v její současné podobě- přirovnal k ježdění ve staré škodovce 120. Nikdy nevíte, co se rozbije příště, ale můžete počítat s tím, že to bude ve chvíli, kdy se vám to bude nejméně hodit. Pokud jste spíše flegmaticky založení, některým chybám hry se i zasmějete (některé vzácnější chyby jsou opravdu neuvěřitelné), pokud jste ovšem choleriky, radši hru rychle vypněte. Tvůrci hry před sebou mají ještě hodně práce, protože v současné podobě a hlavně vzhledem k ostatním MMOFPS hrám již vydaným, si tento paskvil své místo na slunci nezaslouží a nezachrání ji ani to, že je zdarma. Jedinou věcí, která hovoří ve prospěch této hry, je fakt, že pokud se přenesete přes všechny nedostatky a adaptujete se na ně, hra vás vycvičí na skórování v jakkoliv otřesných podmínkách. Přeci jen sestřelit levitujícího hráče se speedhackem vám rozhodně přinese pocit zadostiučinění.