Letní vzduch se tetelil nad prašnou cestou; zdánlivě panoval všude klid, avšak bystré oko by na kraji lesa postřehlo několik siluet. Ve stínu staré borovice postávala skupina postav. Nejblíže stromu přešlapoval říšský lovec čarodějnic v černé košili, přes ni měl navlečenu koženou vestu s ramenním pásem, místy vyztuženou propletenými kruhy z oceli. Ramenní chránič zdobil reliéf lebky, za opaskem měl zastrčeny vrhací dýky a ostrý rapír. Lovec měl opasky dokonce dva, druhý ležérně spuštěný ke stehnu, kde spočívala dvouhlavňová křesadlová pistole. Většinu obličeje mu zastínil charakteristický klobouk s emblémem Říše, který skýtal alespoň malé útočiště před dotěrnými slunečními paprsky.

Nad vesnicí Ubetdorf se mísil kouř z komínů a ve spirále stoupal do oblak. Většina vesničanů byla zalezlá ve svých domech, neb slunce dosáhlo nadhlavníku a léto bylo obzvlášť horké. Venku leželo jen několik opilců sťatých do němoty a potulovala se tu domácí zvířena. Franz Brauer si loknul domácí pálenky a rozkopl hejno slepic, pochvalně zamručel a vydal se na cestu do krčmy. V hospodě bylo narváno, pivo teklo proudem a hostinský si spokojeně mnul ruce nad tržbou. Franz vešel do stínu putyky a přisednul ke kamarádům. Seděli teď kolem stolu celkem tři, každý měl na krku minimálně sedmdesát zim a kdysi působili jako lovci čarodějnic, zatímco teď se z nich stali vyhlášení ochlastové a podivíni a kolovaly o nich různé pověry a řeči. Karl Ritter, který kdysi plnil ve skupince roli střelce, zabafal z dýmky, přitáhl krčmáře za zástěru a rychlým pohybem si přivlastnil podnos s několika korbely. "Tak co, Franzi? Slyšel jsem, že jsi včera uchlastal k smrti nějakého cizáka," začal Karl s úšklebkem ve tváři a zalil medovinou. "Není divu," vmísil se do debaty Gustav Eberhart, podsaditý a vrásčitý muž, kdysi vyhlášený šermíř. "Jednou jsem byl svědkem tomu, jak Franz přepil Kislevana! A těm chlast koluje v žilách už při narození!" Trojice se zachechtala.