Dungeons and Dragons Online: Stormreach - Recenze (1.část): Úvod

Článek sepsal Albert; přidal a naformátoval Kalimero | Korekce Kalimero
Sepsáno 12.2.2009 14:18 do kategorie Recenze

[*AKTUALIZOVÁNO*]

[:: Přidány větší rozklikatelné náhledy u všech obrázků ::]

Redakce: Od uživatele Alberta nám dorazila velice obsáhlá a kvalitní recenze na Dungeons and Dragons Online. Vzhledem k širokému záběru a příslibu dalšího materiálu, rozdělujeme recenzi na 3 díly a děláme z ní recenzi na části, tedy seriál. Děkujeme Albertovi.

Na úvod si dovolím parafrázovat jedno známé přirovnání: "DDO je jako poklad ukrytý v http://, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, odinstaluje všecko, co má na disku, a koupí krabici nebo digitální download. Anebo je DDO jako když hráč MMORP her, který paří všechny možné i nemožné online gamesy, objeví jednu updatovanou, upgradovanou, zmodovanou a datadiskovanou hru; jde, suspendne všecko, co má, a subscribne ji." [pozn. ed.: parafráze na bibli]

Teď ode mě asi málokdo bude očekávat nějaké objektivní zhodnocení této fantasy online hry, o které se přesto pokusím; píšu to hlavně proto, aby bylo jasné, že jde o recenzi fanouška, nikoliv nezávislého recenzenta. :)

Úvod

Co je to MMORPG?

Rád bych napsal tuto recenzi tak, aby byla přínosná jak pro hráče, kteří přesně vědí, co od hry tohoto typu mohou očekávat, tak pro ty, kteří s online hrami nemají žádné nebo jen malé zkušenosti a chtěli by se dozvědět víc. Na úvod proto pro úplné laiky krátce vysvětlím, co je vlastně to podivné a stále častěji se objevující „MMORPG". Jde o zkratku anglických slov Massive Multiplayer Online Role-Playing Game. Když vypustím, co se dá přeložit intuitivně, tak dodám jen, že player je hráč a online znamená být připojen, v tomto případě k internetu a game je hra. Ono „roli hrající" je jedna z kategorií her, tzv. her na hrdiny, jejichž kořeny sahají s trochou nadsázky někam k Člověče nezlob se, které má figurky (hrdiny) s dvěma schopnostmi - pohybem vpřed a vyřazením figurky druhého hráče. Hry, jako vše ostatní podléhají evoluci, na které je krásné, že změny, které přináší, dokáže každý přijmout bez odmlouvání, remcání a odsuzování a neodpustitelné to, že se tak vleče. K pochopení MMORP her snad tedy pomůže přirovnání k člobrdu evolucí obohacenému o možnost nevykopnout, ale spolupracovat s hráčem na stejném políčku, a ve kterém figurky jsou bojovníci, mágové, zaklínačky, zloději, kněžky, barbaři a mnohé další, podle žánru hry buď fantasy, sci-fi nebo úplně obyčejné postavy a povolání, a počet hráčů je zvýšený ze čtyř na několik stovek nebo tisíců.

Kdo jsem nebo spíš nejsem

Hlavně tedy nejsem expert na online hry, především co se množství týče. Moje názory na fantasy hry formovaly hlavně PC hry v době, kdy internet byl víceméně snad jen na univerzitách, vrchol elektronické komunikace byly BBSky spojené 14,4 kb modemy. Byly to hry jako Dungeon Master, Wizardry VII a podobné. Z online fantasy her pak později Ultima Online, kterou jsem hrál s menšími přestávkami necelé 4 roky. Je to hra, která byla průkopníkem mezi online hrami, a kterou do dnešního dne mnoho hráčů, včetně mě, považuje za jednu z nejzábavnějších fantasy her. Další online hry které jsem zkoušel (mám o nich určitý obrázek, ale zdaleka nemohu říci, že je znám) jsou WoW (lvl 38), Lotro(lvl 21), Tabula Rasa (lvl 31), LineageII (pár týdnů), 9Dragons(pár týdnů), Vanguard (trial), EVE(trial) a nakonec DDO (7 měsíců, 3 postavy na lvl 16... dost jsem do toho bušil :). Také jsem na střední hrál více jak 2 roky českou stolní hru na hrdiny Dračí Doupě, která, přestože má zcela odlišný systém pravidel, by se dala označit za českou verzi stolní hry Dungeons and Dragons.

Kořeny DDO

Tím se pomalu dostávám k původu Dungeons and Dragons Online: Stormreach (DDO), které herní studio Turbine* vytvořilo a vydalo počátkem roku 2006 na základě licence společnosti Wizards of the Coast na „paper and pen" hru (PnP, česky stolní) Advanced Dungeons and Dragons (D&D), o které se bez přehánění může říct, že položila základy fantasy her na hrdiny a je dodnes světově nejrozšířenější a nejpropracovanější fantasy stolní hrou. Historie D&D sahá až do roku 1974, kdy ji začali vytvářet tvůrci her, dnes již zesnulý Gary Gygax (v lokaci Delera´s graveyard v DDO má postavený pomník) a Dave Arneson.

(* Poznámka: Pro Evropu je vydavatelem a tím kdo zajišťuje chod DDO v současné době herní studio Codemasters, které s Turbine úzce spolupracuje. Při úplném startu tímto spolupracovníkem byla společnost Atari)

Ne vždy se hry dle předlohy, ať filmové, knižní nebo jiné, podaří přizpůsobit online hraní, tak jak by si tvůrci a především hráči představovali. Turbine se ale díky snaze o implementování co možná nejvíce systémových nuancí stolní verze, vznikajících a vylepšovaných v průběhu více jak třiceti let, podařilo vytvořit počítačovou verzi, která se přes všechna specifika rychlého akčního online hraní na počítači velice podobá hraní stolní hry. Především se jim podařilo zachovat a přenést atmosféru, která vzniká při spolupráci v partě hráčů, ve které každý má svůj úkol, který často nikdo jiný nemůže zastat, a která je hlavním důvodem toho, proč jsou hry na hrdiny tak oblíbené.

PvE a PvP

To,,co jsem uvedl, již naznačuje, že herní systém DDO není stavěný na boj mezi dobrodruhy navzájem a postavy nejsou balancované na souboje jeden na jednoho, v hráčském slangu tzv. PvP (player vs. player). D&D bylo od počátku, již ve své stolní verzi, tvořeno pro partu hráčů, kteří dobrodružstvím procházeli jako družina přátel a bojovali spolu proti nástrahám světa vytvořeného Pánem jeskyně (Dungeon Masterem), což byl hráč, který stál mimo a tak trochu „proti" partě a vytvářel pro ni svět, ve kterém se pohybovala... pokud zrovna nenarazila na 5 beholderů ve velmi špatné náladě (náladě pána jeskyně), v takovém případě se žasne, hned na to koprní a tuhne, posléze kamení, ale jen málokdy pohybuje.

Na vyvážení PvP klade důraz a zároveň se s tím dost potýká většina ostatních mmorpg her, protože bitvy s ostatními hráči jsou stále populárnější. DDO je naproti tomu zaměřená především na PvE, tj. player vs. enviroment, česky prostředí - pasti, hádanky a NPC (non-player characters, neboli počítačem ovládané postavy). Přesto i v DDO jsou PvP arény pro jednotlivce i se známými minihrami pro skupiny, ale pokud vím, tak se moc nehrají, alespoň na evropských serverech. Sem tam se utkají dva nejsilnější barbaři, aby poměřili kyje. Pokud by se ale třeba chtěli společně vrhnout na malou čarodějku, téměř jistě by měli vážný problém vyváznout se zdravou kůží.

To, že postavy nejsou vyvážené pro boj jakéhokoliv jednoho povolání proti jinému, je cena za propracovanější a zajímavější skupinové hraní, které vyplývá ze specializace povolání a rozdělení rolí v partě. Některé postavy např. sorcerer nebo wizard (dva rozdílné typy mágů) umí během několika minut vyčerpat většinu své magické energie a zdecimovat tucty nepřátel, jenže pak jim do doby, než dorazí k příští svatyni si odpočinout a načerpat síly, nezbude než teoreticky dolejzat za klerikem a snažit se z něj vydrndat cennou, ale limitovanou schopnost nabíjení magie. Prakticky pak hodní klerici zpravidla předávají sílu automaticky když vidí, že mágům dochází.

Bojovník, je oproti tomu stavěný na pomalejší, ale jisté a dlouhé rozsévání smrti a upoutání pozornosti hord nepřátel. Zloděj dokáže skupinu převést přes nebezpečné (velmi často naprosto a úplně smrtelné) pasti nebo otevřít zámky od míst, kam se jinak nedostanete. Bard zas může zahrát takovou melodii, že se široko daleko všechno živé zasní a zaposlouchá do tónů a melodií... s výjimkou dobrodruhů, kteří už tu písničku slyšeli tolikrát, že z ní mají osypky a rádi si zchladí žáhu na okouzlených monstrech. Jak ale uvidíte, postavy vůbec nemusí být tak jednoznačně a jednosměrně vyprofilované.

V příští části se dozvíte více o možnostech tvorby postavy, povoláních, rasách, dovednostech a vše stím souvisejícím.